Podle nejposlednějšího průzkumu, snem mnoha cizinců je vlastnit dům vChianti, v části Toskánska mezi Florencií a Sienou, typické něžně zvlněnými pahorky porostlými lesy, vinicemi, olivovými háji a cypřišovými alejemi, na jejichž svazích ještě časem nedotčené hrady, rolnické usedlosti a středověká sídliště rýsují okouzlující krajinu magicky ztracenou vmlhách minulosti; až se zdá, jako by tam ještě byla. Většina znich se však musí spokojit stím, že stráví pár dní vroce vjednom zmnoha agriturismů, zbudovaných zkrásných kamenných stavení, jež svoji původní obyvatelé - rolníci opustili vpadesátých letech (klikněte na histori umeni krajina / úvod , Toskánsko - srdce Itálie), když zemědělství tohoto kraje nebylo už výnosné a stavení byla příliš nepohodlná k životu.
Všedesátých a sedmdesátých letech se strhla bitva o „získání kusu Chianti“.V současnosti domy na prodej už téměř nejsou a těch málo zbylých má nepřípustné ceny. Naštěstí noví majitelé sláskou, dobrým vkusem a trpělivostí zachránili toto výjimečné architektonické bohatství před úplným zničením; přivedli nový život do selských stavení, venkovských sídel, hradů a celého zemědělství, jež je snimi neodmyslitelně spojeno. Dnes tato část Toskánska, díky přínosu nové činorodosti a kapitálu, poznává novou renesanci, zakládající se na silné turistické poptávce a především na víně a olivovém oleji, svých tradičních produktech, jejichž výrobní proces udává jedinečných způsobem rytmus krajině a samotnému Chianti. Velkolepé především vříjnu, na konci vinobraní, kdy listí vinic, během pár dnů, přechází ze zelené na žlutou, na oranžovou…
Během posledních dvaceti let, díky velkému zájmu o Chianti a své zemědělství ze strany nových majitelů a především díky inteligenci a intuici tradičních vinařů, jakými jsou např. Antinori, Frescobaldi nebo Ricasoli, staré florentské rody - odedávna producenti vína, se v kraji započalo s vysazováním nových vinic, včetně zavádění nových odrůd do té doby zde neznámých, jako např. z červených Cabernet, Merlot, Pinot černý a zbílých Chardonnay, Sauvignon a Pinot šed ...
V současnosti se vToskánsku, kromě slavného Brunello, vyrábí vynikající vína, jako „super tuscan“ (např. Sassicaia, Tignanello, Solaia, atd.), považována za nejlepší světová vína. Chianti, jehož jméno, bohužel zdůvodu bezohledných komerčních manipulací, upadlo na úroveň synonyma nejhoršího kartonovaného vína ze supermarketu, poznává dnes zasloužený úspěch. Ze své původní receptury byla nicméně vyloučena vína bílá, Malvasia a Trebbiano, aby tak vzniklo víno plné chuti, zhodnocující se stárnutím, podstatně založené na vínech červených, Sangiovese a Merlot.
VChianti dnes téměř všechny statky umožňují navštívit své vinné sklepy a ochutnat svá vína a mnohé toskánské speciality, jako např. ovčí sýr a uzeniny. Toto bylo příznivě nakloněno krozvoji nové kultury vína a pozoruhodné enogastronomické turistiky, vyvolané stále větší potřebou úniku před stresem, chaosem a znečištěním města, vedoucí, alespoň na pár okamžiků vroce, k poznání neposkvrněných přírodních hodnot a kvality života, jež pouze venkov může dnes nabídnout.
Toskánsko je jedním zmála koutů světa, v němž byla uchráněna neuvěřitelná harmonie mezi městem a venkovem, mezi člověkem a přírodou a pro toto je žádoucím cílem cest turistů, přicházejících zcelého světa, hledajících původní chutě a atmosféru, tak či tak zapomenuté ve stresem provázeném všedním životě.
Jistě se vyplatí naplánovat si dovolenou koncem září vněkterém z agriturismů, a účastnit se tak tradičního vinobraní. Třebaže auta již nahradila nohy chlapců a děvčat, jež svykasanými sukněmi, hodiny a hodiny, opojené vinnými výpary, snohama mezi sebou pevně sevřenými, rozšlapávají víno; zdá se, jako kdyby tančila vkádích, připomínaje smyslné orgie výrazné erotické konotace; vinobraní zůstane zlatým hřebem událostí této půdy, tak milované Bakem již od časů starých Etrusků, národa, kdysi obývajícího toskánsko, jenž již vr. 600 před Kristem stáčel víno; pro toto byl tento kraj nazýván „Enotria“, zřeckého slova „enòs“ = víno.
Vlistopadu, poté, co skončí vinobraní, se sklízí olivy; další velkolepá podívaná, jež může toskánský venkov nabídnout svým návštěvníkům; volivových hájích se hemží lidé, česající stromy větev po větvi, nechávají padat olivy do oranžových sítí roztažených u nohou každé rostliny.
Lisování oliv musí proběhnout bez kompromisu za studena, aby se nepoškodily viditelné vlastnosti oleje, jenž bývá vtomto případě označován jako extra vergine, obvykle dražší mezi běžně dostupnými oleji na trhu, ale určitě opravdový všelék pro své četné přednosti, především pro svou schopnost snižovat hladinu cholesterolu vkrvi konzumenta. Právě olivovému oleji se již od dob starých Řeků vděčí za rozkvět všech starých civilizací ve středozemní pánvi, které jej považovaly za tajemství své životní energie. Toskánsko představuje severní geografickou hranici výskytu olivovníku; poněvadž se jedná o stále zelený strom, zůstává ve vegetaci po celý rok a je tak vystaven nebezpečí zmrznutí, jakmile teplota klesne pod nulu; což se přihodilo vlednu 1985, kdy bylo Toskánsko výjimečně vystaveno mrazivým sibiřským proudům, již způsobily pokles teploty až na –20°C po dobu dvou týdnů. Byla to katastrofa; kmeny téměř všech rostlin se roztrhly zdůvodu zvýšeného objemu mízy přeplněné vodou a pouze dnes, nové výhony, obražené zpařezů ořezaných olivovníků, začínají produkovat uspokojivé množství oleje.