... ý.

V současnosti se vToskánsku, kromě slavného Brunello, vyrábí vynikající vína, jako „super tuscan“ (např. Sassicaia, Tignanello, Solaia, atd.), považována za nejlepší světová vína. Chianti, jehož jméno, bohužel zdůvodu bezohledných komerčních manipulací, upadlo na úroveň synonyma nejhoršího kartonovaného vína ze supermarketu, poznává dnes zasloužený úspěch. Ze své původní receptury byla nicméně vyloučena vína bílá, Malvasia a Trebbiano, aby tak vzniklo víno plné chuti, zhodnocující se stárnutím, podstatně založené na vínech červených, Sangiovese a Merlot.

VChianti dnes téměř všechny statky umožňují navštívit své vinné sklepy a ochutnat svá vína a mnohé toskánské speciality, jako např. ovčí sýr a uzeniny. Toto bylo příznivě nakloněno krozvoji nové kultury vína a pozoruhodné enogastronomické turistiky, vyvolané stále větší potřebou úniku před stresem, chaosem a znečištěním města, vedoucí, alespoň na pár okamžiků vroce, k poznání neposkvrněných přírodních hodnot a kvality života, jež pouze venkov může dnes nabídnout.

Toskánsko je jedním zmála koutů světa, v němž byla uchráněna neuvěřitelná harmonie mezi městem a venkovem, mezi člověkem a přírodou a pro toto je žádoucím cílem cest turistů, přicházejících zcelého světa, hledajících původní chutě a atmosféru, tak či tak zapomenuté ve stresem provázeném všedním životě.

Jistě se vyplatí naplánovat si dovolenou koncem září vněkterém z agriturismů, a účastnit se tak tradičního vinobraní. Třebaže auta již nahradila nohy chlapců a děvčat, jež svykasanými sukněmi, hodiny a hodiny, opojené vinnými výpary, snohama mezi sebou pevně sevřenými, rozšlapávají víno; zdá se, jako kdyby tančila vkádích, připomínaje smyslné orgie výrazné erotické konotace; vinobraní zůstane zlatým hřebem událostí této půdy, tak milované Bakem již od časů starých Etrusků, národa, kdysi obývajícího toskánsko, jenž již vr. 600 před Kristem stáčel víno; pro toto byl tento kraj nazýván „Enotria“, zřeckého slova „enòs“ = víno.

Vlistopadu, poté, co skončí vinobraní, se sklízí olivy; další velkolepá podívaná, jež může toskánský venkov nabídnout svým návštěvníkům; volivových hájích se hemží lidé, česající stromy větev po větvi, nechávají padat olivy do oranžových sítí roztažených u nohou každé rostliny.

Lisování oliv musí proběhnout bez kompromisu za studena, aby se nepoškodily viditelné vlastnosti oleje, jenž bývá vtomto případě označován jako extra vergine, obvykle dražší mezi běžně dostupnými oleji na trhu, ale určitě opravdový všelék pro své četné přednosti, především pro svou schopnost snižovat hladinu cholesterolu vkrvi konzumenta. Právě olivovému oleji se již od dob starých Řeků vděčí za rozkvět všech starých civilizací ve středozemní pánvi, které jej považovaly za tajemství své životní energie. Toskánsko představuje severní geografickou hranici výskytu olivovníku; poněvadž se jedná o stále zelený strom, zůstává ve vegetaci po celý rok a je tak vystaven nebezpečí zmrznutí, jakmile teplota klesne pod nulu; což se přihodilo vlednu 1985, kdy bylo Toskánsko výjimečně vystaveno mrazivým sibiřským proudům, již způsobily pokles teploty až na –20°C po dobu dvou týdnů. Byla to katastrofa; kmeny téměř všech rostlin se roztrhly zdůvodu zvýšeného objemu mízy přeplněné vodou a pouze dnes, nové výhony, obražené zpařezů ořezaných olivovníků, začínají produkovat uspokojivé množství oleje.
Ξ Close Full Article Ξ