Nicméně jakmile je u konce dlouhý a dech zarážející historický průvod, jenž prochází městem a během něhož se vlajkonoši každé kontrády předvádí ve své chrabrosti, soutěžní koně vstupují na závodní dráhu vítaní řvoucím davem; není snadné nenakazit se, možná vsobě objevíte nadšeného fanouška pro některou z kontrád, aniž byste věděli důvod svého činění.

Jednotlivé kontrády jsou mezi sebou spojenci nebo nepřátelé a jejich hlavním cílem je, spíše než vyhrát Palio, nechat ho prohrát konkurenčním kontrádám.

A proto, zatímco se koně připravují ke startu, mezi žokeji, znařízení svých kontrád, dochází kuzavírání sázek, doufaje, že úplatkem se jim podaří vítězná taktika, nebo že tak alespoň obtěžují nepřátelské kontrády. Toto všechno však náleží kpravidlům hry.

Jakmile koně odstartují, strhne se bláznivý kvapík, trvající asi jedna a půl minuty, jenž představuje tři okruhy po obvodu náměstí, které se pro tuto událost promění vjezdeckou dráhu zudusané země. Mnohdy žokej, sedící na koni bez sedla, je svým koněm shozen, a stává se, že kůň sám proběhne svůj vítězný běh.

Jakmile vítězný kůň, ať už se žokejem nebo bez, proběhne cílem, radost kontrádistů exploduje; jásající a plačící dav se žene úprkem potvrdit Palio; průvodem nese jeho symbol - malované sukno - do místní katedrály za účelem slavnostního děkovného „Te Deum“. Večer, skoněm včele stolu, se slaví vítězství zpěvem a tancem. Ráno budou všichni muset sáhnout do peněženky a zaplatit dohodnutou cenu vlastnímu žokeji a případně také těm kontrádám, jež přispěly kvítězství. Divná to hra, kde ten, kdo vyhraje, nedostane nic, kromě kusu látky, a spíše, musí zvlastní kapsy platit cenu za vítězství!