Lucca, jediné město Toskánska, které nikdy nebylo podrobeno Florencii, rovněž díky ochraně Karla IV. – českého krále a římského císaře, který mu v roce 1369 udělil status samostatné republiky, zůstalo nezávislým a kvetoucím městem až do té doby, než bylo podrobeno Napoleonem, který poté, co dobyl téměř celou Itálii, se rozhodl toto město dát darem své sestře, Elise Bonaparte Baciocchi.

Princezna Bonaparte si za své sídlo zvolila honosný venkovský zámek Villa di Marlia. Tento zámek, obklopený nádherným parkem, je součástí série panských vil a zámků, jeden krásnější než druhý, které si panstvo z města Lucca nechávalo stavět v letech 1500 až 1700 na pahorcích obklopujících město, a v nichž si na počátku 19. století dávala dostaveníčko “smetánka” celé Evropy, dychtící po účasti na tom sladkém životě, který probíhal v okolí nedalekého městečka Montecatini – lázeňského centra, jež bylo v této době na vrcholu zájmu veřejnosti.

Některé z větších vil jsou pronajímány k oslavám a svatbám; ty menší, usazené mezi zelené pahorky okolí města Lucca a jen pár kilometrů od moře oblastí Versilia a Forte dei Marmi, byly přebudovány v elegantní ubytovací zařízení s bazénem